Na počátku války na Ukrajině uteklo mnoho rodin s dětmi do zahraničí, aby své nejmenší ochránilo. Tyto děti ale neuměly česky a mnoho z nich nebylo připraveno na český školní systém. Z toto důvodu byl u některých z nich na začátku minulého školního roku problém s umístěním do základních škol. „Instituce nebyly připraveny na to, že sem přišlo i mnoho dětí, které byly školní docházkou nepolíbené nebo to pro ně nebyla priorita,“ vyjádřila se ředitelka základní školy v Horním Slavkově, paní Čavojská.
Na situaci bezprostředně zareagoval mimo jiné Romodrom, který ve spolupráci s UNICEF zrealizoval v šesti lokalitách (Horní Slavkov, Bezděčín, Rakovník, Praha, Semínová Lhota, Vojkovice) Adaptační skupiny, jež měly dětem pomoci v přípravě na školní vzdělávání (více o adaptačních skupinách v tomto článku). Poblíž každé lokality se nacházela základní škola, do které děti chodily. V létě jsme vyzpovídaly ředitelky dvou z nich – paní ředitelku Čavojskou z Horního Slavkova a paní ředitelku Bílkovou z Rovenska pod Troskami. Zajímala nás hlavně spolupráce s našimi pedagožkami, důležitost adaptačních skupin a celková situace dětí a jejich rodin.
Jak dlouho už s Romodromem a UNICEF spolupracujete? Co tato spolupráce přinesla?
Obě ředitelky se shodly na tom, že s námi spolupracují od září 2022, kdy do lokalit přijelo větší množství ukrajinských dětí. „Spolupráce s Romodromem a UNICEF pro nás byla od začátku velmi přínosná, pomohli nám v této nelehké situaci nastavit procesy, které byly pro děti a jejich zapojení velmi důležité. Zejména se nám osvědčila spolupráce s psycholožkou – děti potřebovaly nějakou psychickou podporu a ona jim jí dala,“ vysvětlila paní Čavojská. Psycholožka Romodromu také komunikovala s rodiči, což přispělo k jejich pocitu bezpečí.
S tím, že spolupráce s Romodromem a UNICEF byla pro školu přínosná, souhlasila i paní Bílková: „Měli jsme tu spoustu dětí různých věkových skupin a různých schopností a znalostí. Vůbec si nedokážu představit, jak bychom to bez asistentek pedagožek z Romodromu zvládly. Poskytly jsme jim materiály a ony ty děti nějakou dobu vyučovaly samy, než přešly (děti) do normálních tříd.“
Jak přijali čeští žáci ty ukrajinské, zejména romské Ukrajince?
Opět se obě ředitelky shodly na tom, že s přijetím ukrajinských dětí nebyl ze strany Čechů žádný problém. Ukrajinské děti byly dobře přijaté. Podle naší speciální pedagožky v Rovensku pod Troskami některé děti dokonce navázaly přátelství s českými dětmi. Příkladem je například příběh Marisy, který si můžete přehrát zde. Paní Čavojská se ke vztahu romských ukrajinských dětí a těch českých vyjádřila tak, že pokud se obě skupiny ve škole potkaly, vzájemně se podporovaly, vycházely si vstříc, nebyl žádný problém.
Na závěr jsme se ještě ředitelek ptali, zda by si vzpomněly na další příklad úspěšné adaptace romského ukrajinského dítěte. Paní ředitelka z Horního Slavkova si při tom vzpomněla na chlapce, který byl velmi motivovaný, a bylo vidět, že ho vzdělávání opravdu zajímá: „Zařadili jsme ho rovnou do třídy, protože nám přišel chtivý po té škole, ukázal, že umí číst, měl matematiku tak nějak na úrovni věku svých spolužáků, snažil se o angličtinu a i s maminkou se komunikovalo velmi dobře.“
Díky naší práci v dětmi víme, že takto motivovaných romských ukrajinských dětí je v České republice mnohem více, a když podpoříme jejich rodiny v adaptaci, dokáží se plně začlenit do českého vzdělávacího systému.
